Prožít CSM naplno 2v1?

23. 8. 2017 14:24
Rubrika: Jak jde život... | Štítky: olomouc2017 , csm17 , humansofCSM

Když se před více jak rokem začalo diskutovat o tom, že bychom mohli s naší studentskou scholou doprovázet celostátní setkání mládeže v Olomouci, vtipkovala jsem s naším vedoucím Ondrou, že je to za dlouho a kdo ví, jak za tu dobu budu vypadat. Tehdy jsem byla čerstvě po svatbě a s vyhlídkou brzkého dokončení školy.

Účast jsme nakonec přislíbili i s manželem s tím, že se uvidí. Chtěla jsem alespoň na rok nastoupit do práce, ale Boží plán mohl být jiný.

Když jsme pak s mužem oznamovali Ondrovi těhotenství, musela jsem se smát, kdo by tehdy řekl, že se naše vtipkování opravdu potvrdí. Na CSM jsem se ale moc těšila a tak jsem si řekla, že to stejně zkusím. Když Bůh bude chtít, zvládnu to i v sedmém měsíci. Jen na sóla, ať mi radši zajistí alternace (vedro, nízký tlak a těhotenství by třeba mohlo být problematické :)).

Začátkem přípravného týdne jsme nastoupili na maraton. Každý den ráno nástup a kromě pauzy na oběd od rána do večera v jednom kole. Do toho šílená vedra a bouřky v noci, kvůli kterým jsem se zrovna nevyspala. Bylo to rozhodně mnohem náročnější, než jsme čekali.

Ke konci týdne začaly zkoušky na pódiu. Do té doby jsem netušila, kolik času může zabrat nastavení odposlechů tak, abychom se všichni co nejlépe slyšeli a mohli podávat kvalitní výkony.

Přípravný týden utekl jako voda a s příjezdem účastníků jako by zmizela veškerá únava, napětí mezi námi scholisty plynoucí z nedostatečné komunikace mezi námi a veškeré další problémy, které se během přípravného týdne objevily.

Celý týden jsem zažívala neskutečnou Boží blízkost. Od úvodních dvou mší svatých pro účastníky (myslím, že takhle přeplněná už naše Sněženka nikdy nebude :D) až po sobotní vigilii. Člověk stojí na pódiu a jen cítí ten neskutečný proud energie, kterou dostává, protože přijal Boží plán a chce, aby si jej Pán použil ke všemu, co bude chtít. Jediné, o co při zpěvu stojí, je předat zážitek nekonečné Boží lásky a dokonalosti všem ostatním. Chce zpívat tak, aby to bylo hodno Boha. Ani nespočítám, kolikrát za celý týden mi běhal z té nádhery všude kolem mráz po zádech. V sobotu večer, když se postupně rozsvěcela světla svíček na celé té pláni pod námi, jsem si přála, aby to „kouzlo“ nikdy neskončilo. Celé setkání bylo pro mě nekončící modlitbou, ať jsem stála na pódiu nebo ve frontě na oběd. Lví podíl měl na tom určitě i náš doprovázející kněz otec Gorazd, který s námi trávil každou volnou chvilku, modlil se s námi před každým vstupem na pódium i po každém příchodu zpátky, na každého si našel čas k povzbuzujícímu rozhovoru a neustále nám připomínal, proč na setkání jsme.

https://www.signaly.cz/fotky/68385/1616526

Nedělní prozření bylo tvrdé, za půl hodiny přede mší svatou jsme si museli zvyknout na jiné postavení sboru a odlišné nastavení odposlechů. Najednou se člověk vrátil na začátek, kdy se pořádně neslyšel. Jenže teď s tím nic dělat nemohl, jen přijmout skutečnost a doufat, že to nějak dopadne. Neděle mi však přinesla jedno důležité poznání. Když jsme se střídali se Srdcaři, abychom ještě trochu zdrželi účastníky po mši svaté, uvědomovala jsem si, jak moc je naše zpívání odlišné od toho předchozího. Člověk tam stojí sám za sebe a je mu to úplně proti srsti, nejde mu být Božím nástrojem jako celý týden. Je to už jen koncert.

V těchto chvílích těsně po CSMku se neustále vracím k zážitkům, které jsem dostala možnost prožít, ačkoliv jsem z programu vlastně nic moc neměla, pokud jsme jej nedoprovázeli. Jsem vděčná za společenství, které jsme se Sněženkou zažívali, za mého manžela, který mě celou dobu podporoval a zpíval z plných plic. Za to, že mi neodešly hlasivky ani nohy z často nekonečného stání, že mi za celou dobu vůbec nic nebylo (pokud nepočítám nedostatek dechu na úvodní mši, když jsem se přecpala toho výborného filé v menze :D). Za počasí, které bylo celý týden nejlepší, jaké mohlo být. Díky za našeho malého klučinu v břiše, který mě držel ve střehu při kázáních a promluvách (nejlíp se přece spí, když hrajou bicí :D).  A hlavně za našeho nebeského Otce, který nám všem dal možnost tohle zažít.

https://www.signaly.cz/fotky/68332/1614792

Zobrazeno 964×

Komentáře

DagmarTerezie

Magdi! Byla jsem v Olomouci jen na část víkendu a když jsem Tě viděla na pódiu, měla jsem obrovskou radost! Když jsem se na chvilku v neděli ráno bavila s děckama ze scholy, nebylas tam a pak už jsem Tě nepotkala, což mě moc mrzelo :( Zpívali jste krásně, sóla Ti s miminkem jdou snad ještě líp než dřív a děkuju i za tohle sepsané svědectví! Moc na Tebe myslím! Opatrujte se +

Tetina

moc pěkné a obdivuhodné! =)

Megišek

Děkujeme Dádi. Škoda, že jsme se nepotkaly, snad to ještě napravíme ;-).

Megišek

Tetina: díky Bohu, byly to opravdu požehnané chvíle :-).

Ťululum

Děkuji za krásné svědectví.

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio